Děkuji Andělům

21.10.2014 13:54

Říká se, že Andělé nemají jméno. Je to jen energie, která se nás dotkne a přinese poselství, vybudí akci,ať už je pěkná nebo ne. Aby se věci děli v realitě, potřebují do někoho vstoupit a projevit se.To se mi právě stalo. Mám manžela po těžké mozkové příhodě, ochrnutého na polovinu těla. Vypadalo to velice špatně když jsem si ho vzala 1.září domů z nemocnice. Vzdával to, nechtěl trpět, protože neměl místa na těle, které by nebylo v zánětu a nemohl vykonávat základní životní funkce, nemohl ani pít.V tu dobu se objevil celý roj Andělů, měli jména a těla. Přinesli podporu, lásku, soucítění.Byli to přátelé z naší velké rodiny Hadžiki. Někteří zavolali, jiní napsali maily, aby povzbudily a přispěli radou, či zkušeností. Pak byli další, kteří neváhali přijet a přivézt energii síly pro vše další, energii naděje a smysluplnosti. Všem bych chtěla moc poděkovat, tolik nám oběma pomohli a my si toho velice vážíme, oba dva. Nedá mi to, abych některé nejmenovala, protože jejich zájem a obětavost byla opravdu nad rámec běžného přátelství. Moje duchovní dvojče Mirek Hadaš přijel hned z dovolené, kde jsem měla být také, k nám na týden a pomohl mi v těch náročných začátcích, kdy mi chyběly jak fyzické, tak psychické síly. Úžasná přítelkyně Lenka Kárníková mne denně podporovala, radila,pomáhala  a působila na psychiku obou (a to i když sami mají v rodině nemocného) jako profesionál na svém místě- vystudovala sociální služby, Eva Tvrdková byla přítelem na telefonu a usměrňovala mé nápady pro užití homeopatik a schusslerových solí.Karel a Eva Jelínkovi přijeli několikrát do Děčína až z Budyně.Nakonec to bylo tak, že každý den u nás někdo byl. Určitě tento zájem byl pro Borise připomínkou, že okolí s ním ještě počítá. Andrejka  Ďurinová mi volla skoro denně z Hranic, předívala mi poselství a pzdravy našich studentů.Přátelství prochází v těžkých chvílích zkouškami.Když se radujeme, bavíme, "přátel" se najde, když je zle, vydrží jen ti opravdoví. Děkuji, že jich máme tolik. Nemohu je všechny jmenovat, ale poděkovat všem za každou myšlenku, vyslanou energii lásky, alespoň takto mohu. Přátelé díky, díky  díky.Děkuji také dceři Markétě, která právě měla sama dost starostí s čerstvě narozeným miminkem,, za její opravdový zájem, děkuji za soucítění zeťi Liborovi. No a nesmím zapomenout na malou léčitelku, vnučku Stelinku, které je teprve 2,5 roku. Projevila velký zájem o dědečkovu nemocnou ruku, hladila jí a říkala " dědečku, já budu muset najít nějaký pěkný vlašťovičník, namažu ti tu ručičku, aby se ti uzdravila" . Dědečka ta slova moc dojala a rozmluvil se, ba co víc, myslím, že chytl tu správnou chuť do života. Je celý zahojený, jen nám brzdí rehabilitaci ta levá ruka, kde má zbytečný shunt - čekáme na jeho odstranění, věříme, že ruka splaskne, cévy se zprůchodní, přestane bolet a budeme moci více sedět a já pevně věřím, že začneme i chodit. Vždyť nás ponesou křídla našich Andělů!!!