Chceme mít dítě 2.část

Nešťastné „ošklivé káčátko“ je stále nespokojené se sebou a se vším. Matka, která ho vychovává se mu snaží dát to nejlepší co zná a ono je stále zoufalé. Je jiné a neví proč, až jednoho  dne uvidí plavat na rybníce labutě a zjistí, že patří k nim a pochopí, že není káčátko, ale labuť.

Pohádky mají v sobě zakódované příběhy lidské a poučení moudrostí věků. Stále se okolo nás odehrávají pohádkové příběhy. Každý z nás některý zažil a ztotožňuje se s jejím hrdinou.

Příběhy adoptovaných dětí, dětí ze zkumavky a dětí z různých manželství, mají společné téma „ošklivého káčátka“. proč je tomu tak?

Přemýšleli jste o umělém oplodnění nebo o adopci? Jaká jsou rizika? jak jim předejit?

Systém, který vytváří genetický otec a genetická matka – pokrevní spojení kódované DNA-  dítě je navždy spojeno s těmito rodiči.

Předání života dvěma jedinci vytváří systém

 I.základní typ rodiny tvoří systém

II.adoptované dítě s genetickými rodiči tvoří základní systém – adoptivní rodina  tvoří fiktivní systém

III.dítě ze zkumavky je součástí systému genetických rodičů a manžel gen.matky je mimo systém

IV.rodina A tvoří systém, po rozvodu matka A a otec B vytvoří systém AB, otec A s partnerkou C systém AC děti spojují systémy – dítě A bude vždy 1.dítětem pro matku A a otce A a bude mít vždy přednost vůči dalším dětem z následujících systémů bez narušených vazeb budou fungovat všechny systémy

      Zkuste se zamyslet nad těmito diagramy. jasný rodinný řád je v základním systému, kde genetičtí rodiče vychovávají své dítě. Adoptované dítě patří do původního systému, který však nezná a je z něj fyzicky vyřazeno. Adoptivní rodiče nikdy nemohou nahradit rodiče genetické. Je důležité posilování genetických vazeb na původní systém-  to znamená  nepopírání těchto vazeb. Pravda vytváří v dítěti pocit bezpečí. Duše tomu tak rozumí. Zastírání skutečností přináší zmatek v duši dítěte.

Jedno z nejnáročnějších propojení systémů je dítě ze zkumavky od dárce. Otec se neuvádí, otec je neznámý, ale on existuje, ale protože se o něm nikde nemluví, dítě nemá pocit bezpečí, chybí mu kořeny. Manžel, který je uváděn jako otec je prakticky mimo systém.

     Známe jeden příběh, kdy žena, přestože byla plodná, tak z lásky k manželovi podstoupila oplodnění dárcem ze zkumavky. Po narození dcerky se jejich manželství začalo bortit, až bylo nakonec rozvedeno. Dítě se dozvědělo o tom, že otec není pravým otcem. V životě mělo celou řadu problémů s autoritami. Situace se výrazně zlepšila po rodinných konstelacích, kdy došlo k přijetí – otce dárce  do systému na duchovní rovině.

     Myslíme, že tyto a podobné systémové vazby nejsou v povědomí lidí. Současná doba přináší celou řadu problémů a z ní plynoucí neplodnosti žen i mužů. Mnoho nešťastných párů se pokouší o početí díky umělému oplodnění ať už vlastním vajíčkem, darovaným zárodkem nebo spermií a pokud to nejde zkusí další možnost -. adopci. Z vlastní zkušenosti a dlouholeté zkušenosti s rodinnými konstelacemi, z léčitelské praxe, doporučujeme partnerům projít takovouto přípravou. Zjistit, proč k nim  vlastní dítě nepřichází, popovídat si s potenciálním dítětem vlastním či adoptovaným. Poléčit všechny potracené dušičky dětí i svoje dušičky. To všechno s láskou a proto, abychom na ty, na které se tolik těšíme nenaložili všechna naše očekávání nebo i lásku připravenou pro někoho jiného.

 autoři: Marcela Chadžijská  a Miroslav Hadaš